Mystiku nelze ze samé její podstaty přesně vymezit, neboť přesahuje vše myslitelné. Proto ji zde definujeme jako "pasivní činnost" (rozporná jednota vědění a prožitku), v níž a díky níž dospíváme k pochopení celku bytí, jenž je tvořen sjednocením světa a zásvětí, tj. toho, co je za tímto světem (např. nekonečná inteligence, kosmické vědomí, absolutní duch, přírodní zákony, Bůh atp.).
Nelze si představit, že by se mystika netýkala každého, kdo chce poznat svět kolem sebe a své místo v něm. Mystika sjednocuje možnost a skutečnost, vědomí (vědění) a bytí.

- Je nevyslovitelný a nedá se plně vědecky vysvětlit. Každý popis je nedokonalý, pouhou náhražkou, vzdáleným přiblížením. To však nijak nesnižuje jeho "faktičnost" ani "vážnost".
- Je nepřístupný soudnému rozumu, může se vzpírat i logice a má povahu osvícení, které je přesto zcela přesvědčivé a nedovoluje pochybovat.
- Je časově omezený, trvá krátce a ve vzpomínce bledne, takže si jej nelze uspokojivě vybavit. Spojení s životem a ponoření se do tzv. všedního dne mu překáží. Vyžaduje odstup.
- Má povahu vyšší moci, která uchopí naši mysl a unáší ji někam pryč z tohoto světa (do zásvětí). Tuto duchovní moc nejsme schopni ovlivnit, pokud nepodstoupíme dlouhodobé a hluboce důsažné duchovní cvičení.
- Je to procítění jednoty všech věcí ve smyslu jejich původu i podstaty. Tato jednota je navíc živá a celý vesmír je vnímán jako oživený, produchovnělý.
- Nemá běžné rozměry jako svět naší každodenní zkušenosti, chybí zejména čas a prostor, mizí vědomé Já a mnoho dalších obvyklých pojmů i zkušeností praktického života. Proto je těžko přístupný.
- Je doprovázen pocity hluboké radosti, blaženosti a něčeho posvátného, uklidňujícího. Osvobozuje. Dává životu smysl a hloubku. Přesto však člověka povznáší, takže na životě tolik nelpí a nebojí se smrti.

V mystickém prožitku má tedy člověk pocit, že jej pohltilo něco většího a vyššího, než je on sám, že všechno na světě je částí téhož celku a že tvoří jednotu. Vše se jeví jako oživené, naplněné duchem, rozplyne se vlastní Já a svět je nazírán jakoby odněkud odjinud, z místa, jež se nachází mimo něj, ze zásvětí. Tím je odhalen nový pohled na skutečnost a člověk je přesvědčen, že vnímá a prožívá vše hlouběji, přesto méně účastně, zato však ve stavu dokonalého klidu a nevýslovného štěstí.
Při mystickém probuzení začneme vidět svět novýma očima. Rodí se hluboký zájem o vše existující, zejména o druhé lidi. Uvědomujeme si vlastní omezenost a nedokonalost, což vede ke skromnosti a pokoře. Všechno je zajímavé a zázračné. Máme snahu o duchovní povznesení, o sebezdokonalování, o odpoutání se od světa našich smyslů, o osvobození se od závislosti na materiálním světě. Do popředí se dostává láska a poznání. Uvědomujeme si, že jsme jen nepatrnou částečkou kosmu. Naše Ego, tj. jáství, mizí, vystupujeme sami ze sebe.

Přes všechna vymezení a popisy mystických zážitků a zkušeností jako nadreálných jevů, lze říci, že cílem mystiky a celého života je hledání štěstí. Dospíváme k němu určitým tréninkem mysli tak, že pěstujeme činy, které vedou ke štěstí a postupně odstraňujeme činy, faktory, které vedou k utrpení. Štěstí závisí více na stavu mysli člověka než na vnějších událostech. Je to výsledek toho, jak vnímáme svou situaci, jak spokojeni jsme s tím, co máme.

Šťastnější lidé jsou všeobecně optimističtější, společenštější, pružnější a tvořivější a mnohem schopnější snášet stresy všedního dne než lidé nešťastní. Šťastní lidé také vykazují takové vlastnosti, jako jsou široké zájmy, otevřenost a ochota sbližovat se s druhými lidmi a pomáhat jim.

Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se. Nejprve se musíme naučit, jak jsou pro nás záporné, nepříjemné pocity a chování škodlivé a jak jsou naopak kladné pocity užitečné. Jakmile se to naučíme, bude tajemství našeho osobního štěstí v našich vlastních rukou.

Pro štěstí nepotřebujeme mít více peněz, větší úspěch, nepotřebujeme mít dokonalé tělo ani mozek. Naším základním nástrojem je naše mysl. Je to jediná věc, kterou potřebujeme k dosažení úplného štěstí.
Nejprve se tedy naučíme rozlišovat, které myšlenky jsou přínosné a které škodlivé. Pak musíme dojít přesvědčení, že tajemství svého osobního štěstí máme nyní ve svých rukou a tuto příležitost nesmíme propást!

Když je to tak jednoduché, proč je tolik lidí nešťastných a nespokojených? Protože nedokážou změnit své vidění světa a vlastního života. K dosažení opravdového štěstí je zapotřebí změnit náš pohled na svět a způsob myšlení. Neexistuje však jeden klíč, jedno tajemství, které vám zaručí, že všechno už bude dobré. Stejně jako tělo potřebuje různé vitamíny a minerály, tak i naše mysl potřebuje použít více různých přístupů a postupů, pomocí nichž překonává své záporné nálady a stavy. Změny si navíc žádají určitý čas. Nejde to rychle, najednou. Chce to vytrvat a stále znovu a znovu se snažit, i když máme pocit, že to k ničemu nevede.

Když se ráno probudíte, představte si, jak využijete svůj den co nejlépe, jaké radosti si připravíte. Večer před usnutím si den projděte a vzpomeňte, zda jste předsevzaté radosti prožili nebo ne. Pokud se vám to nepodařilo, litujte svých činů a myšlenek a řekněte si, co mělo být jinak. Budete-li to dělat po delší dobu, zjistíte, že se vám daří stále lépe, aniž to musí být zřetelné navenek.
Každodenní příprava drobných nebo větších radostí, rozvíjení štěstí se vám zapisuje do mozku. Dochází dokonce přímo k fyzickým změnám v nervové soustavě! Mění se způsob, jak pracuje náš mozek.

Zájemci o další informace mohou kontaktovat Brněnský mystický kroužek nebo ambulanci klinické psychologie, psychoterapie a grafologie při spol. ARCANA. Načrtnutým postupům je také možno se u nás naučit.