16.08.2007 - Kapka rosy

Přes kapku rosy vidět svět
a chodit bosí do sta let.
Na křídlech vážky uletět,
nehledět na překážky chudých let.

Potěžkat v dlani (tvé) něhy žár,
děkovat za ni, to není zmar,
a doufat skromně ve svítání,
co černou tmu nám rozhání.

Co dává nám, je dáno.
Bezpochyby je ti to známo.
A když mává, mává nám?
Je to ta, kterou dobře znám!

Na vločce sněhu se tetelí,
pak v rychlém běhu vystřelí
a skáče divě po nebesích,
vypadá snivě jako bledý mnich.

Stůj chvíli tiše, bez hlásku,
koukni se z výše na lásku.
Je to přec více, než jen vzdech,
je jako svíce, teplo na tvých rtech.

ZPĚT

Nahoru