16.08.2007 - Má dívka smutná byla

(melancholické variace na Verlaina)

Má dívka smutná, smutná byla,
má slova, slova má ji roztesknila.
Nemohl jsem ji utěšit
a musel jsem hned odejít.

Já měl jsem zůstat ještě chvíli
dodat jí aspoň kapku síly.
To jsem však tehdy nevěděl
a vztek jsem na sebe pak měl.

Vím, že její srdce citlivé je,
a to se ptalo bez naděje:
Unesou křídla motýlů
hrdost a hoře exilu?

Však její duše byla tklivá,
jaká léčka se v tom mohla skrývat?
Být přítomni, ač vyhnáni,
žít blízko sebe, přec v ústraní!

ZPĚT

Nahoru